Historie spolku starší

U vzniku ochotnického divadla v Nadějkově byl vlastenecký farář, první starosta a poštmistr v Nadějkově, Antonín Čechoslav Fikar (1812-1866). Na faře studenti, jím vydržovaní na studiích, hráli vlastenecké hry. Prvně doložený je Divotvorný klobouk od V. K. Klicpery (1862).

Družstvo divadelních ochotníků bylo ustanoveno 1874. Před 112 lety, v roce 1898, byl sloučením se čtenářským spolkem „CHOCHOLOUŠEK“ založen „ČTENÁŘSKO OCHOTNICKÝ SPOLEK FIKAR“.

Prvním předsedou Čtenářsko ochotnického spolku Fikar byl učitel Antonín Janda, jednatelem učitel Václav Černohorský a režisérem lesní Josef Kepl. Tehdy bylo 36 činných členů, mezi nimi 15 divadelního oboru. Do té doby bylo sehráno 31 prací původních a 23 cizích.

Knihovníkem spolku i obce byl Karel Jindrák. Divadelní knihovna obsahovala též hudebniny, neboť spolek měl též svůj tamburašský spolek, který působil do počátku 1.světové války. V roce 1921 byla obecní knihovna předána opět do správy obce, proto se zde již o ní nebudeme zmiňovat.

Divadelní činnost Čtenářsko ochotnického spolku Fikar probíhala od 19. století na vlastním jevišti. V roce 1911 zakoupili ochotníci jeviště s oponou a kulisami od ochotníků z Mladé Vožice za 450 Kč a staré jeviště prodali. K další koupi nového jeviště došlo v roce 1928 a to od firmy Alois Drobný, Místek na Moravě, za 4800 Kč. Byla to opona se sufitami, 6 proměnami a nápovědní budkou. Staré jeviště bylo prodáno ochotníkům do Vlksic za 500 Kč. Kulisy byly ukládány na školní půdě, ale častým stěhováním trpěly. V roce 1930, kdy byl hostinec U Jandů přestavěn a v horním patře vznikl prostorný sál s pódiem pro jeviště, přestěhoval se spolek definitivně do hostince, kde pak i kulisy ukládal.

V roce 1933 se stal „Fikar“ členem Šmahova divadelního okrsku v Táboře a tím i členem Ústřední Matice Divadelního Ochotnictva Československého.

Divadelní činnost za sto let působení byla pestrá a bohatá. Her bylo sehráno na 350, vesměs veseloher a jednoaktovek, obecenstvem nejvíce oblíbených. Zájmu se také těšily hry historické, pro náročnou výpravu hrály se však poskrovnu. Pokud se našli hudebně a hlasově nadaní herci, nacvičovaly se i zpěvohry a operety.

Po divadle bývaly pro zvýšení návštěvnosti taneční zábavy, na kterých hráli spolkem placení místní muzikanti. Výnosy představení bývaly věnovány na nejrůznější předem oznamované účely: ve prospěch školy, knihovny, hasičů, slepeckého ústavu, na okrášlení vsi výsadbou zeleně, na opravu varhan…

Předsedy Čtenářsko ochotnického spolku Fikar od roku 1874 byli:

Režiséři:

Čítal-li při svém ustanovení Čtenářsko ochotnický spolek Fikar 36 členů, z toho 15 divadelního souboru, pak k 31.12.1944 to bylo již 69 členů, vesměs hrajících, někteří z nich po více než tři desetiletí. Z předválečné gardy ochotnické to byli:

Z těch, kteří po 1.světové válce nejvíce hráli, lze jmenovati:

Podle dochovaných plakátů víme, že ve velice plodném období 1932-1936 hráli:

• A.Chomout, J.Podzimek, F.Podzimek, A.Havel, J.Havel, J.Kaprál, V.Komenda, B.Duchoňová, V.Křížová, V.Buzek, B.Mašek, A.Mendlová, A.Stehlíková, M.Mašková, A.Pešková, A.Chybová, L.Nováková, A.Florian

a v období neurčeném, nejspíše později:

• J.Jarošová, K.Kalina, B.Kubátová, J.Veselý, J.Koutník, M.Janoušková, V.Bér

1949:

• J.Popovič, J.Fořtová, J.Souček, Jos.Mendl, Fr.Šach

Na divadelní činnosti se podíleli lékaři, učitelstvo, úředníci, zaměstnanci velkostatku, řemeslníci, listonoši, domkáři, a dělníci, prostě všichni, kdo měli zájem o osvětu a kulturu a v obci se trvale či přechodně zdržovali.

Činnost spolku „Fikar“ se neomezovala pouze na divadelní představení. Patřilo k ní i pořádání přednášek, místních, národních a státních oslav a slavností a akce okrašlovací. Zásluhou spolku byl v roce 1924 postaven na náměstí pomník vojákům padlým za 1.světové války, v roce 1932 bylo na náměstí vysázeno stromořadí akátů, javorů a lip.

Spolek „Fikar“ nebyl jediným, kdo v Nadějkově uváděl divadelní představení. Divadlo též hráli: Sokol, Sbor hasičů, odbočka katolických žen a dívek, školní děti a mládež. Záznam je též o hře, sehrané republikánským dorostem z Brtce, či mládeží národního souručenství ve Starcově Lhotě. Některá divadelní představení byla připravována za vzájemné pomoci více spolků.

1.října 1950 přešel Čtenářsko ochotnický spolek Fikar spolu s místní osvětovou komisí pod „Újezdní osvětovou besedu“. „Fikar“, který pod tímto jménem působil v Nadějkově od roku 1898, tak svým způsobem zaniká.

Divadelní představení se dále hrají, ale náplň osvětové činnosti, státem a Stranou (KSČ) řízené, se rozšiřuje o agitaci pro socializaci a ateizaci vesnice. Na místo divadelních představení se dostává promítání filmů v biografu. Zájem o ochotnické účinkování klesá i vlivem rozšiřujícího se rozhlasu a později televize.

60.léta přinesla pro Nadějkov ze spolkového hlediska 3 významná výročí. Stojí za povšimnutí, jak byla přijata.

Rok 1962 byl stým výročím uvedení prvního doloženého ochotnického představení. Po delší přestávce byla sehrána komedie A.Casona: Stromy umírají vstoje. Úvodní řeč, připomínající výročí ochotnictva, přednesla manželka kronikáře Bohumila Jindráková.

V roce 1964 při 100 výročí úmrtí Prokopa Chocholouška byla na závěr oslav sehrána od Karla Čapka: „Matka“ a toto představení bylo dosud posledním uvedením ochotnického divadla v Nadějkově.

O 2 roky později, při 100 výročí úmrtí Antonína Čechoslava Fikara již divadlo sehráno nebylo. Právě v tomto roce při malbě sálu hostince U Jandů bylo ochotnické jeviště bezohledně rozebráno a vyházeno před hostinec i s příslušenstvím a rekvizitami. Některé věci byly poté odklizeny pod střechu hospodářské budovy u hostince, některé rekvizity uloženy u bývalého režiséra Josefa Šichy, něco si rozebrala mládež…

100 let od úmrtí Antonína Čechoslava Fikara si povzdechl kronikář obce Karel Jindrák:“…jak se zdá, tímto počinem ochotnická činnost u nás končí“.

(historickou část zpracoval Jiří Ř.Benda z Petříkovic)

Obnovení spolku Fikar

Mnoho z toho dřívějšího života nezbylo. Koncem nepřetržité činnosti ochotnické byl tedy rok 1964. Jeviště bylo zbouráno, rekvizity, kulisy, kroniky a písemnosti se rozptýlily. Zbylo několik plakátů a zmínky v obecní kronice.

Když jsme po 34 letech znovu začínali, žilo již jen několik pamětníků. Budovali jsme jeviště, dávali dohromady herecký soubor. Nebyl nikdo, kdo by předával zkušenosti. Se vším se začínalo znovu.

Stanovy spolku byly podány v prosinci 1998, na svatou Lucii, patronku světla a též osvěty, Ministerstvo vnitra je potvrdilo v lednu 1999. V únoru jsme měli první Valnou hromadu. Na úvod „Fikarovy ratolesti“ v režii Tomáše Gereona Biňovce odvážně sehrály jinotajnou metafyzickou hru podle knihy C.S.Lewise „Velký rozvod“. Tak se znovu narodil spolek FIKAR. Spolek měl hnedle 21 člena. Počet členů potom neustále roste až do 54 v roce 2008. V průběhu let je však činných tak 30 členů.